Zazvonil budík. Vstávám a ještě rozespalá hážu do báglu svačinu, deník, foťák, větrovku a potichu se vytratím z domu. Čekají mě dvě a půl hodiny cesty vlakem a autobusem po anglických končinách do Northern Racing College u Doncasteru. Koná se zde klinika s Martinem Blackem. Martina jsem viděla jen na videu a slyšela o něm z vyprávění, tak jsem se moc těšila, že uvidím tohohle skvělého horsemana na vlastní oči.
Cesta uteče celkem rychle. Vystoupím na zastávce nedaleko místa konání a doufám, že jsem tu správně. Jdu po silnici a asi po dvaceti minutách odbočím doprava na cestu lemovanou vzrostlými duby. Míjím malou ohradu s poníkem a oslem, velkou halu a za ní tréninkový cvalový okruh až narazím na závoru, za níž je krásná cihelná stavba Northern Racing College. Vypadá trochu jako malý zámeček s parkem. Uf…jsem tu. Po chvilce hledání nacházím halu, kde se klinika koná. Už tu stojí hlouček lidí a zapisují se. Nahlásím se a jdu omrknout místní kantýnu :) Hm…voňavé kafe po ránu, to je moje. Kupuju kafe a šinu si to zpět zabrat nějaké to dobré místo. Nacházím jedno volné uprostřed řady těsně za mikrofony a zdá se, že by tu mohl být i dobrý výhled.
Sešlo se tu asi 15 jezdců a 30 diváků. Jsou tu jezdci v anglických i westernových sedlech. Martin sedí na štíhlém hnědákovi uprostřed haly a čeká, až si lidé připraví koně. První věc, které se Martin věnuje, je vyslání koně na kruh. Vysvětluje, že nejdůležitější je získat pozornost koně a držet sám sebe v bezpečí. Pokud budeme pracovat s koněm tak, abychom se cítili bezpečně, budeme si více věřit, budeme si jistější a kůň nám pak začne věřit a bude ochotně spolupracovat. Ze začátku pracoval s každou dvojicí individuálně a snažil se jim pomoci najít řešení pro jejich starosti. Potom všichni jezdili společně kolem haly a dělali různá cvičení – střídání kroku a klusu, zastavení. Po každé dostali od Martina jiný úkol. Jednou střídali pět kroků v klusu a pět kroků v kroku, podruhé čtyři a pak tři. Cvičili obraty kolem levé přední nohy a pak kolem pravé přední nohy, aby si jezdci uvědomili, jak hýbat koňskými kopyty tak, jak potřebují a jak důležité je si to připravit. Martin chtěl, aby jezdci pozorovali, kdy se která noha zvedá a kde musí být jejich váha, aby kůň mohl udělat to, co se po něm žádá.
Koni je jedno jestli má westernové sedlo nebo anglické, jestli skáče nebo pracuje s dobytkem. Kůň je pořád jen kůň. Horsemanship je komunikace s koněm a ta je stejná, ať jezdíte western nebo anglii. Bylo toho spoustu. Je úžasné sledovat Martina při práci. Je klidný a veselý a trpělivě všem vysvětluje jak pracovat na tom, aby kůň dobře rozuměl tomu, co po něm člověk chce a aby člověk věděl, jak si o to říct. Když vidím Martina pracovat s koněm, napadá mě spousta věcí, které bych si chtěla pamatovat a vzpomenout si na ně, až budu sedět doma na koni a nebudu si vědět rady. Tak snad jen pár postřehů na konec...
- Když se kůň někam dívá, je nervózní z nějakého předmětu, nedívejte se mu na hlavu, neřešte to, že se někam dívá a jen mu řekněte: „Dodržuj směr a rychlost.“ Tohle mi připomíná scénku s oslem, kdy íající osel znepokojoval koně v hale a jezdci s tím měli velké starosti. Martin se usmál a řekl: „Problém nejsou osli, jen pokračujte v práci“. Řekl to s takovým humorem a nadsázkou, že i jezdci se tomu smáli.
- - Přemýšlejte, proč se Vám něco povedlo nebo proč se něco nepovedlo.
- - Nechte koni i sobě čas na přemýšlení o tom, co jste právě udělali.
- - Pokud kůň není připravený stát, není připravený zastavit.
- - Častá věta, která na klinice zazněla, byla: „ Put your hands down and relax“. – Polož ruce dolů na kohoutek (hrušku sedla) a relaxuj, vydechni.
- - Naučte se používat své tělo pro komunikaci s koněm.
- - Pozice mého těla se mění s pohybem koně. Pozice mého těla je jiná, když stojíme, jiná když klušeme a jiná když děláme sliding stop. Mé tělo dělá to, co je zrovna potřeba tak, abych koni nepřekážel a umožnil mu udělat to, co po něm chci, aby udělal.
- - Dejte signál, že se bude něco dít! Vše si dobře připravte, než to uděláte a ujistěte se, že na vás kůň dává pozor a čeká na Váš signál.
- - S koněm pracujte tak, abyste se cítili bezpečně a dobře. Když potřebujete víc prostoru, pošlete koně od sebe pryč. Když s ním v tu chvíli nechcete být, odejděte. Můžete se vrátit, až se budete cítit líp a můžete spolu odvést dobrou práci. Práce s koněm musí mít smysl, musíte vědět, co děláte a proč to děláte.
Martin pracuje pro to, co miluje. Když jsem se ho ptala, co dělá, když nejezdí na koni nebo když neučí, odpověděl: „Spím.“
Byly to dva úžasné dny, na které nikdy nezapomenu a doufám, že se s Martinem ještě potkáme.
Děkuju
Petra
Tady se můžete podívat na fotky z kurzu...